17 všesokolských sletů ve světle historie - 2. díl
Zvláštní kapitolou, která stojí za pozornost, je vztah Sokola, resp. jeho vůdčích osobností, k nově
vzniklému olympijskému hnutí. MOV (Mezinárodní olympijský výbor) byl založen v roce 1894. Jeho
zakladatelem byl francouzský pedagog a historik Pierre de Coubertin a členem prvního výboru i
Čech, pedagog, spisovatel, propagátor společenské etikety a pozdější ceremoniář prezidenta T.G.
Masaryka, J.S. Guth Jarkovský. Dá se ale říci, že olympijskou myšlenku se v Čechách zcela
oddaným sokolským ideálům nedařilo až do první světové války prosadit. Čeští sokolové ji vůbec
nepochopili, odmítali ji zcela principiálně a to čistě z ideologických důvodů "nezdravé soutěživosti a
soupeření". Základní olympijské motto "výše, silněji rychleji" bylo v přímém rozporu s tehdejší
"nedotknutelnou" zásadou "ni zisku, ni slávy". Přes skutečnost, že zejména v gymnastických
disciplínách by čeští sokolové zcela jistě získávali na prvních hrách velké množství medailí, na
olympiády svoje členy sokolské ústředí nevysílalo. Sice jim účast přímo nezakazovalo, spíše se
jednalo o jakousi nikde nepsanou averzi a pasivní rezistenci.
Podobně lze ostatně charakterizovat i postupný růst averze Sokola ke katolické církvi. Od
počáteční spolupráce až po otevřené nepřátelství. Na vině byly opět národnostní a jazykové
rozpory (zejména v příhraničních župách s německy hovořícím obyvatelstvem), které se přelily i do
nesnášenlivosti náboženské. Z ní také počátkem dvacátého století pramenilo založení
konkurenčního katolického tělovýchovného spolku Orel... Na první olympiádě (Athény 1896)
neměly české země žádné zastoupení, na druhou (Paříž 1900) se vydal na vlastní pěst jeden
sokol aby zvýšil českou účast na 7 sportovců. Třetí OH za oceánem (St. Louis 1904) proběhly
opět bez české účasti a dva sokolové se objevili ve 21 členné české výpravě na IV. LOH (Londýn
1908). Nejlépe tuto skutečnost ilustrují tahanice o účasti českých sokolů na 5. olympiádě ve
Stockholmu (1912), která se termínově překrývala s konáním VI. všesokolského sletu. Slet dostal
jasnou přednost a výsledkem byl pouze jeden sokol ve 45 členné české výpravě…
Do těsně předválečné doby patří velmi známý příběh lyžařského závodníka Bohumila Hanče a
jeho přítele Václava Vrbaty. Dne 24. března 1913 tito dva sokolové vinou náhle zhoršeného
počasí umrzli během závodu na 50 kilometrů konaném na Labské boudě. 23. březen je na
památku této události zapsán v českém kalendáři jako Den horské služby.
28. června 1914 padají v srbském Sarajevu výstřely, kterými v Podunajské monarchii končí období 48 let
míru. Svět má poznat válku v dosud nepředstavitelné podobě , dlouhou 4 roky s 20 miliony mrtvých a
zmrzačených (nepočítaje bezprostředně následných 50 milionů obětí španělské chřipky) … Sokolové v tu
dobu už tvoří významnou a vlivnou část občanské společnosti . Ústředí ČOS si je vědomo, že za projevy
určitých sympatií a podpory monarchii nepřátelským Jihoslovanům se dostane do pozorného hledáčku
rakouských úřadů. Nepomůže ani určité "lavírování" v podobě loajálního zapůjčení sokoloven pro účely
zřizování vojenských lazaretů, Sokol je koncem roku 1915 úředně rozpuštěn. Cvičení v civilním zázemí
probíhá v podmínkách hospodářství rozvráceného válečnými půjčkami sice i nadále, pouze však na místní
úrovni. Mladí muži bojují v zákopech, do sokoloven proto chodí zejména děti, ženy a starší muži. Sokolové
na všech frontách (zejména ve Francii) se zatím nadšeně zapojují do cizineckých legiíí, jejichž působení dává
rozhodující předpoklad ke vzniku samostatné republiky. Z těch co přežili, se ovšem někteří vrátí domů až po
dvou letech od skončení války po strastiplné anabázi přes Vladivostok a Ameriku… Koncem roku 1918 je
mapa Evropy zcela překreslena, vzniká Československá republika. A ta si musí v prvních dvou letech obhájit
svoji existenci. Činnost Sokola je obnovena už v předvečer 28. října 1918 jako polovojenská organizace a
sokolové se ihned zapojují do obrany republiky. Se zbraní v ruce se v rámci dobrovolných jednotek účastní
spolu s bývalými legionáři a "odrakouštěnými" vojáky bývalé císařské armády potlačení národnostních
nepokojů (německá menšina v pohraničí, Těšínsko, Hlučínsko, Východní Slovensko…) Na půdorysu zaniklé
říšské státní správy je postupně budován zcela nový funkční stát. Krize se daří nové republice překonat a
sokolové tak mohou už v roce 1920 odevzdat zbraně již transformované armádě. Díky svojí velké morální
autoritě a prestiži se sokolové okamžitě zapojují do společenského života a už necelé dva roky po skončení
války jsou v roce 1920 schopni uspořádat v Praze na Letné VII. všesokolský slet. Ten je demonstrací nadšení
ze získané svobody a národní suverenity. Prezident Masaryk přijíždí k jednotlivým vystoupením na koni a je
všeobecně aplaudován. Rychle roste členská základna a to přes skutečnost, že složení sokolského slibu a
právu nosit sokolský kroj předchází zkušební období a že každý člen je povinen účastnit se ideových školení
a odebírat sokolský tisk. V roce 1923 mát Sokol už 600 000 členů. V roce 1925 sokolské ústředí slavnostně
přesidluje do Michnova paláce na Malé Straně (Tyršova domu)... Mění se také přístup náčelnictva ČOS
k olympijské myšlence. Už v roce 1920 se v Antverpách konají hry 6. olympiády na které je vysláno sokolské
družstvo gymnastů. Bohužel v menším počtu než povolovala (zodpovědnými funkcionáři nepozorně
přečtená) pravidla. Tato administrativní chyba zapříčinila, že gymnasté, kteří tehdy soutěžili pouze
v kategorii družstev, nezískali v konkurenci početněji zastoupených soupeřů, žádnou medaili. To se však
mění už za 4 roky v Paříži. Čeští sokolové na nich získávají 9 olympijských medailí, z toho gymnasta Bedřich
Šupčík první zlatou v historii československého sportu a to v disciplíně šplh na laně! V roce 1926 se v Praze
koná VIII. všesokolský slet. Pro tento účel je už na Strahově zbudován stadion s kapacitou 130 000 diváků.
Celá akce je opět obrovskou demonstrací tělovýchovného a organizátorského úsilí. V předsletových zimních
aktivitách se za velké účasti konají lyžařské závody, s postupujícím jarem se soutěží se i v dalších sportech,
zejména v lehké atletice. Rovněž se koná i nespočet kulturních akcí. 4.-6.7. vystoupí v hlavním programu na
145 000 cvičenců před stále přeplněnými ochozy (160 tis. diváků). Padesátitisícovému průvodu opět přihlíží prezident Masaryk…
Pokračování příště.
Zdroje: Wikipedia, časopis Sokol
Autor: Pavel Šťastný.