17 všesokolských sletů ve světle historie - 4. díl
Již druhý den po osvobození vydává pět tělovýchovných organizací prohlášení o sjednocení československé
tělovýchovy a činnost Sokola je postupně obnovována. Do jeho řad však v atmosféře všeobecného nadšení
a vděčnosti z osvobození Rudou armádou vstupují i komunisté, což se již za tři roku ukáže jako kardinální
problém. Odsunem německého obyvatelstva z pohraničí také mizí veškeré předválečné národnostní třenice
a sokolové získávají některé nemovitosti. Projekt sjednocení tělovýchovy se však postupně setkává
s odporem a opouští ho jednotlivé spolky a svazy. 1. ledna 1946 Československá obec sokolská v plné šíři
obnovuje svoji tradiční činnosti a registruje se u ministerstva vnitra. V listopadu téhož roku už ovšem vzniká
přijatelnější sjednocená tělovýchovná organizace pod předsednictvím starosty ČOS a to na principu
"federativního" fungování jednotlivých sdružených spolků. Zdá se, že předválečná roztříštěnost je vyřešena.
V roce 1947 má Sokol už přes jeden milion členů. Na Slovensku je situace ovšem poněkud odlišná. Sokol je
tu vnímán jako pozůstatek nenáviděného masarykovského čechoslovakismu a mezi největší odpůrce
znovuobnovení jeho činnosti vystupuje například předseda sboru pověřenců - jistý Gustav Husák…
Na konec června 1948 je plánován XI. Všesokolský slet. Po únorových událostech se však události řítí vpřed
závratným, (sokoly) nekontrolovatelným tempem. Komunisté sjednocují centrálně veškerou tělovýchovu
pod jednotný název Sokol. Zcela pragmaticky přebírají tento název a direktivně na tuto organizaci převádí
majetek. Jeho fungování je však už zcela pod vlivem KSČ, infiltrovaní komunisté tvoří v jeho řadách a ve
vedení (vše)mocnou pátou kolonu. Zatím ovšem chápou velmi dobře historickou sílu, tradici a vliv
sokolského hnutí. Nemají ještě moc natolik ve svých rukou, aby si mohli XI. slet dovolit zakázat. Jeho konání
naopak podporuje i sám Klement Gottwald v představě, že bude propagandisticky využit ve prospěch a
podle představ komunistů. Jak těžce se zmýlil, mohou ještě dosvědčit mnozí žijící pamětníci. Při závěrečném
průvodu cvičenci a sokolští funkcionáři pochodují mlčky a s odvrácenou hlavou od hlavní tribuny. Je
provolávána sláva prezidentu Benešovi a heslo "nikdo nesmí diktovat, koho máme milovat". Ještě před tím
se ovšem se vší vážností řešilo, zda konání XI. Všesokolského sletu raději nezrušit? Předúnorové nadšení,
kdy počet zájemců o nácvik daleko převyšoval kapacity tělocvičen byl nenávratně pryč. Skladby však byly už
nacvičeny a po mnoha nelehkých diskusích bylo rozhodnuto ve prospěch sletu. I za cenu podřízení se
cenzuře, nátlaku komunistického aparátu otevřené kolaboraci některých nově shora dosazených
vrcholových funkcionářů. Další rána přichází 7. června, kdy abdikuje prezident Beneš. Slet je zahájen v této
atmosféře 18. června 1948. Už po prvním vystoupení skanduje 15 tisíc děvčat "ať žije prezident Beneš".
Z publikace Vranovice (Kordiovský-Pražák 2007), str. 314 vyjímáme slova přímé účastnice sestry Marie
Duroňové, čestné členky místního Sokola: …Po Praze jsme cestovali tramvajemi, spali ve škole na
slamnících, živili nás vojáci v polní kuchyni. V den našeho cvičení na seřadišti jsme zjistili, že se na nás pan
prezident s paní Hanou dívat nebudou, že už máme jiného prezidenta… Pořadatelská služba je prošpikována
"tajnými" a pořádkové oddíly SNB jsou připraveny k zásahu v případě jakýchkoliv protikomunistických
demonstrací. V hledišti je na falešné vstupenky přítomno několik tisíc "pořadatelů" z řad spolehlivých
kádrů, kteří vyvádí nejhlasitější diváky. Největší obavy komunistů vzbuzuje závěrečný průvod Prahou 6.
července. Po jeho trase jsou rozmístěny tisíce příslušníků SNB a LM. Rozhlasové vozy s mohutnými ampliony
mají přehlušit protistátní hlasité skandování účastníků, Ani to však nepomáhá. Průvod se mění v jednu
mohutnou protikomunistickou demonstraci… Bezprostředně po sletu rezignuje předsednictvo ČOS a nové
již není zvoleno. Sokolská organizace tak de facto zaniká. Labutí písní je potom v září 1948 pohřeb Edvarda
Beneše. Na něm je sokoly rovněž hlasitě demonstrován negativní postoj ke komunistickému režimu, což se
rovná poslednímu hřebíčku do rakve celého sokolského hnutí…
Samotný XI. všesokolský slet trval od 18. června do do 6. července. Postupně vystoupilo žactvo, dorost a
dospělí. Tradičně také zahraniční sokolové – kromě amerických. Ti z důvodu nesouhlasu s poúnorovým
vývojem událostí nepřijeli. Před sletem se opět koná množství sportovních a kulturně-společenských akcí.
Jednotlivým vystoupením na Stahově přihlíží – i přes velkou nepřízeň počasí vždy na 200 000 diváků v čele
s prezidentem republiky Klementem Gottwaldem na čestné tribuně. Počet vystupujících opět převyšuje slet
minulý, ovšem tento údaj zdaleka nevystihuje historický odkaz tohoto jednoho z posledních "výkřiků
demokracie" v nastávajících totalitních časech…
Všesokolské slety, to ovšem nikdy nebyly a nejsou jenom nácviky skladeb, vystoupení na Strahově a
závěrečný průvod Prahou. Slet je i obrovskou akcí z logistického hlediska. Cvičencům je potřeba vytvořit
potřebné zázemí. Je nutno je do Prahy nějak dopravit, ubytovat je, přesouvat je na stadion a zpět, zajistit
jim základní hygienické podmínky, dostatečnou stravu a zdravotnickou péči. To vše vyžaduje tisíce a tisíce
organizátorů a dobrovolných pomocníků. Tak jako byl například IX. Všesokolský slet (1932) z tohoto
pohledu poznamenám velkou hospodářskou krizí, tak XI. slet proběhl ve znamení všeobecné potravinové
nouze a drahoty vyvolané katastrofální neúrodou roku 1947. Nemluvě o cenách základních potravin –
lístkový systém byl zrušen až po ožebračující měnové reformě v roce 1953. Nová úroda nebyla ještě v době
sletu sklizena a už i třeba cena slámy pro výrobu tisíců zmíněných slamníků pro účastníky dosahovala
závratných výšek...Závěrem lze tedy říci, že XI. všesokolský se musel potýkat s jednoznačně největšími
problémy v celé svojí historii a navíc to byl poslední velký slet. Poslední nesmírně bolestné, ale neskonale
slavné rozloučení se Sokolem v tom nejtradičnějším slova smyslu…
Pokračování příště.
Zdroje: Wikipedia, časopis Sokol.
Pavel Šťastný.