Sokolský slet 1914

V mezidobí mezi pražskými všesokolskými slety pořádají sokolové místní, župní a krajské slety. V neděli 28.
a v pondělí 29. června 1914 měl vrcholit brněnský sokolský slet. Měl to být zatím vůbec největší podnik
tohoto typu konaný mimo Prahu. Vlastně nebyl sletem brněnským, neboť se konal v Králově poli, které
mělo tehdy ještě statut samostatného města. Tamní sletiště o rozměrech 171x102 metrů mělo pojmout až
4000 cvičenců a tribuny měly kapacitu až 60 000 diváků. Ve skutečnosti se ale v den zahájení v celém
prostoru shromáždil dav dvojnásobného počtu. Vysoké náklady na uspořádání sletu měly být už tehdy
(spolu se vstupným) z ne nevýznamné části poryty moderním způsobem – prodejem pohlednic, vlaječek,
odznaků, plakátů a dalších upomínkových předmětů. Zahájení proběhlo podle plánu ve dvě hodiny
odpoledne. Slavnostní průvod směřoval na sletiště od Besedního domu a to za velké pozornosti nejenom
českých, ale i německých obyvatel Brna (v r. 1910 66% - viz Wik, brněnský jazykový ostrov). V čele průvodu
kráčeli hlavní představitelé sokolstva a hosté ze Slovenska, Srbska, Francie, Ruska a Spojených Států.
Průvod dorazil na (dnešní) Palackého ulici, kde z tribuny k účastníkům sletu promluvil starosta Králova Pole
Jan Havliš. Samotné cvičení začalo o půl páté vystoupením 2500 žen . Již během tohoto vystoupení panoval
na tribunách značný neklid. Zejména kolem lóže, kde byl usazen místodržící Regnet von Bleyleben, vládl
podezřele čilý ruch. Mnozí diváci také zahlédli, že se na nedalekých jezdeckých kasárnách rozvinují černé
prapory. V zákulisí již probíhala vzrušená debata mezi sokolskými představiteli a zemskými úředníky. Ti
totiž přišli oznámit, že další průběh sletu není žádoucí vzhledem ke státnímu smutku, který byl právě
vyhlášen… Kdo alespoň trochu dával pozor v hodinách dějepisu už jistě pochopil. V průběhu první skladby
dorazila do Brna zpráva o dokonaném atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este a jeho choť
hraběnku Chotkovou. Sarajevská tragédie tak předčasně ukončila tuto velkolepou sokolskou slavnost.
Jenom nekompromisní postoj a diplomatické schopnosti dr. Peregrina Fiši, který se zemskými úředníky
úporně vyjednával, zachránily alespoň torzo celé akce. Do večera ještě proběhly tři skladby a potom byl slet
přece jenom ukončen. Druhý den se již necvičilo a účastníci se rozjížděli domů s nepříjemnými pocity a
obavami z budoucnosti. Obavami, které se za měsíc vyplnily. Doposud nejhorší válka mohla začít…

Zdroj: Libor Vykoupil – Ecce Homo (2004)

Pozn. P.Š. - Podobnou situaci zná i nejpřekládanější české literární dílo Osudy dobrého vojáka
Švejka. Ve druhé kapitole J.H. líčí, jak sarajevský atentát zaplnil C.K. věznice. A stačilo málo.
Třeba vykřiknout při mariáši "sedm kulí jako v Sarajevu". Smůlu měl i předseda dobročinného
spolku Dobromil v Hodkovičkách (ve filmové verzi z roku 1956 předseda baráčníků v podání
Jaroslava Vojty). Zahradní slavnost, velká sláva, metráky řízků. Při zahájení však dorazí strážmistr
s žádostí aby slavnost ukončili, že Rakousko má smutek. Replika "počkají chvilku, než dohrají Hej
Slované" na vězení stačila… Myslím, že J.H. se při psaní této pasáže inspiroval právě brněnským
sletem v r. 1914. Dr. Peregrin Fiša tedy vlastně může ještě mluvit o velkém štěstí, že za okamžité neuposlechnutí příkazu neputoval rovnou vězení…