Spartakiády 1955 - 1985
Spartakiáda nebyla pouze o propagaci zdravého životního stylu, podpoře kolektivismu a posílení ideologie
komunistické strany. Byla také o nadšení pro sport a sdílení radosti z pohybu, o vytváření
nezapomenutelných vzpomínek a poutavých zážitků, které zůstávají živé v našich srdcích.
Stejně tak tomu bylo i ve Vranovicích. Spartakiáda nebyla jen bodem v kalendáři sportovních událostí, ale
byla symbolem bohaté historie a tradice. Od svých počátků v roce 1960, kdy se naši cvičenci poprvé
setkali v Praze s ostatními při skladbě Rozsévačka, až do posledního roku své existence, se stala
spartakiáda nedílnou součástí společenství.
Plocha Strahovského - spartakiádního stadionu, měla plochu víc než šest hektarů, na tribuny a ochozy se
vešlo přes dvěstě tisíc diváků, disponoval pískovou plochou, na které bylo celkem 13 824 značek v sítích
ve 96 řadách a 144 sloupcích, přičemž každý cvičenec měl svou vlastní značku. Pro spartakiádu bylo
potřeba zajistit ubytování pro celkem 156 000 nocležníků (výše uvedené čísla patřila roku 1985). Skláním
poklonu organizátorům, kteří vždy dokázali zajistit ubytování, stravování a dopravu pro všechny cvičence.
Vranovické cvičenky se poprvé účastnily celostátní spartakiády v roce 1960, kdy se zúčastnilo 14
cvičenek. Z vyprávění mé maminky jsem měla možnost si představit, jaké to tehdy asi bylo, i když
skutečnost byla určitě lepší. Cvičenky v té době byly velmi soudržné a do konce svého života se zdravily
slovem "Zdar". I když už většina z nich nežije, stále jsou mezi námi staré sokolky - Jitka Poláčková –
Plačková, paní učitelka Věra Minaříková – Lorenzová a paní učitelka Věra Teturová, které stále
vzpomínají na to, jaké to tehdy bylo a kolik si užily legrace.
Tradice nácviků na spartakiádu se od té doby rozvíjela. Na spartakiádu v roce 1975 jsem nacvičovala s
Dášou Schwarzovou a s dalšími 9 cvičenkami. Do Prahy jsme byly vybrány pouze my dvě. Prezentovaly
jsme skladbu "Dorostenky", přičemž jsme měly bílé dresy s krátkými sukýnkami lemovanými oranžovým
páskem. Do Prahy jsme odjely zvláštním vlakem z Brna a byly jsme ubytované na základní škole
Novodvorská. Při příjezdu jsme obdržely odznak, který nás opravňoval k návštěvě všech pražských
památek a využívání hromadné dopravy. Ve volných chvílích jsme si prošly všechny památky a od té
doby velmi ráda Prahu navštěvuji. Na spartakiádu v roce 1980 nás nacvičovalo opět 9 cvičenek, ale do
Prahy jsem jela se skladbou "Dorostenky" pouze já. Dresy jsme měly oranžové s modrým klínem a v
rukou náčiní – modro-bílé podložky.
Posledním nezapomenutelným zážitkem byl nácvik na Spartakiádu roku 1985, kterého se zúčastnilo 12
cvičenek - Němcová Květa, Kuželová Eva, Rusňáková Jitka, Krchňavá Věra, Pávišová Renata, Šišková
Alena, Radka Klaibová, Hela Dvořáková, Jana Hladká, Míla Daňková, Marta Goliášová, Marcela Pryclová.
Pět z nich nacvičovalo také skladbu "Rodiče a děti". Po absolvování všech místních a okresních
spartakiád jsme odjely do Prahy jen čtyři - Pryclová, Daňková, Klaibová a Hladká. Ubytování jsme měly
společné na vysokoškolských kolejích a mohly jsme se tak o všechny zážitky podělit. Navštívili jsme
"Večer družby" a další akce konané v Praze ku příležitosti spartakiády.
Nácvik na Strahově probíhal každý den podle harmonogramu. Někdy jsme musely vstávat už ve tři hodiny
ráno, abychom byly na ploše včas. Jindy byl zase nácvik do pozdních večerních hodin.
Naši skladbu jsme prezentovaly v pátek a v neděli, kdy se také konal průvod všech cvičenců na Letnou a
kam za námi mířily davy lidí. Převlékací kabiny byly na vysokoškolských kolejích, odkud jsme přecházely
na seřadiště. Zde se čekalo, až dostaneme pokyn a budeme moci vejít do "Brány borců" a odtud
nástupem na svoji značku. Skladba "Ženy a dorostenky" v roce 1985 byla v moderním rytmu a formě - s
prvky džezgymnastiky a aerobiku. Měly jsme ji všichni moc rádi.
Spartakiáda měla hluboké kořeny a přinášela poutavé zážitky a vzpomínky na společné akce a cesty.
Nácvik na spartakiádu byl pro nás stejně důležitý jako samotná událost. Trénovaly jsme pilně a s
nadšením v Břeclavi a vše, co jsme se naučily, jsme pak s radostí předávaly našim cvičenkám ve
Vranovicích. Spartakiáda byla opravdu masovou událostí, která zanechala nezapomenutelné stopy v
srdcích všech zúčastněných - jak sportovců, tak diváků. Smyslem spartakiády bylo získat nadšení u
občanů a zejména mládeže, pro tělesnou výchovu, sport a turistiku. Pro všechny cvičence to byla otázka
cti, vysoké morálky, vytrvalosti a kázně. V té době nebylo tolik lidí a dětí s nadváhou – prostě to byla jiná
doba. I když tradice spartakiády ve Vranovicích již skončila, zanechala nám bohatství vzpomínek a spojila
nás jako komunitu. Její dědictví nám připomíná sílu společného úsilí a radost ze sportu a sdílených zážitků.
Autor článku: Marcela Pryclová - Číhalová